Vyjasnění pozice členů orgánů obchodních společností z hlediska DPH

clause-67401__340.jpg

Nejvyšší správní soud ve svém nedávném judikátu[1] interpretoval zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále jen „zákon o DPH“) ve smyslu unijního práva a umožnil tím jednatelům a jiným členům statutárních orgánů obchodních společností vybrat si, jak zdaňovat své příjmy plynoucí ze společnosti. První možností je, aby své působení pro společnost na základě smlouvy o výkonu funkce řadili ve smyslu § 5 odst. 2 zákona o DPH pod samostatnou ekonomickou činnost a uplatňovali na ni sazbu daně z přidané hodnoty. Druhou alternativou je považovat a rovněž zdanit svou činnost jako závislou podle zákona o daních z příjmů. To se ale brzo změní.

Ve shora uvedeném sporu jednatele a zároveň jediného společníka společnosti s ručením omezeným, který na svou odměnu aplikoval platnou sazbu DPH, a správce daně, byla neshoda ohledně toho, zda-li je tento postup možný. Správce daně neuznal nárok na odpočet DPH z plnění, která byla fakturována společnosti na základě smlouvy o výkonu funkce. Činnost jednatele považoval za závislou, a tedy zdanitelnou podle zákona o daních z příjmů. Nejvyšší správní soud naopak dospěl k závěru, že funkce jednatele je spojena s takovou mírou samostatnosti a nezávislosti, že ji v žádném případě nelze považovat za činnost závislou. Při posuzování tohoto sporu soud mimo jiné vycházel z úpravy obsažené v občanském zákoníku a v zákoně o obchodných korporacích, když konstatoval, že výkon funkce jednatele nese nikoliv nepatrné hospodářské riziko, jenž nemá obdobu v zaměstnaneckém vztahu. Nynější znění zákona o DPH však o jednatelích stanoví přesný opak. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí dovodil, že daná právní regulace je v rozporu se Směrnicí o společném systému daně z přidané hodnoty[2] (dále jen „Směrnice“). Jednatelé se tedy mohou dovolávat přímého účinku Směrnice, neboť byla chybně transponována do českého právního řádu. Navíc současné znění zákona o DPH zakládá neobhajitelnou nerovnost mezi „právními formami“ jednatelů. Pokud jsou zástupci společnosti právnické osoby, mohou DPH účtovat, nicméně fyzické osoby takto činit nemohou. Nerovnost z hlediska právní formy lze opět považovat za rozpor se Směrnicí.

Následky tohoto rozhodnutí nenechaly na sebe dlouho čekat a vláda zahrnula odstranění rozporu mezi českou a unijní právní úpravou do balíčku změny zákonů v oblasti daní. V důsledku zmíněného judikátu přichází s upravenou definicí osob povinných k dani nacházející se v § 5 zákona o DPH. Nově budou z působnosti zákona o DPH vyloučeni pouze zaměstnanci nebo jiné osoby při uskutečňování ekonomické činnosti vyplývající z pracovněprávního vztahu, služebního poměru nebo jiného obdobného vztahu. Tato definice se již tedy nebude vztahovat na členy orgánů obchodních společností. Novela zákona o DPH by měla vstoupit v účinnost začátkem tohoto roku.

Přesáhne-li po účinnosti novely obrat členů orgánů obchodních společností po dobu nejvýše 12 bezprostředně předcházejících po sobě jdoucích kalendářních měsíců 1 milion Kč, budou se muset registrovat jako plátci DPH a k odměně DPH účtovat. Nejvyšší správní soud svou interpretací zákona umožnil, přičemž to nyní samotné znění zákona i potvrdí, aby si společnosti nárokovaly DPH z jednatelské činnosti na vstupu.

Sečteno podtrženo, v konečném důsledku by tato změna mohla být pro společnosti i výhodná. Nicméně, prvotní administrativní zatížení jak pro společnosti, tak i pro osoby, které se budou muset registrovat k platbě DPH, může být v tak dobře známém českém úředním prostředí přímo skličující.

_________________________
[1] Rozhodnutí č.j. 2 Afs 100/2016-29, ze dne 22.11.2016.
[2] Směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty.

Zdroj: © EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz, JUDr. Ing. Petr Koblovský, Ph.D., LL.M., Tomáš Kubala (DLA Piper)